Historie

August Christoph hrabě z Wackerbarthu pověřil v roce 1719 saského stavitele Johanna Christopha Knöffela stavbou svého sídla určeného na stáří. Großsedlitz – tehdy vzdálený pouhé dvě hodiny cesty od Drážďan – pro tento účel nabízel ideální místo. Poněvadž na stavbě pracovalo najednou až 1000 vojáků, mohl být zámek dokončen již v roce 1720 a v roce 1721 Horní oranžérie. Zahradu v roce 1723 od bývalého generálního adjutanta saské armády odkoupil August Silný. Ten oficiálně stavěl dále – avšak podle plánů krále.

V Großsedlitzu se měla pořádat slavnost Řádu bílé polské orlice. Za tímto účelem bylo třeba postarat se o přibližně 400 koní na blízkém komorním statku. Proto byl kompletní areál přestavěn, neboť Wackerbarthem založená zahrada a zámek byly příliš malé. Zámek i Horní oranžérie měly být strženy a měl zde vzniknout ústřední zámecký areál. Kromě Knöffela zde nyní na Barokní zahradě pracovali také Matthäus Daniel Pöppelmann a Zacharias Longeluene. V roce 1727 byla dokončena Dolní oranžérie. Zahrada nyní dosáhla své dnešní rozlohy. Ve stejném roce slavil August Silný v Großsedlitzu poprvé slavnost Řádu bílé polské orlice.

V následujících letech ztratil August Silný o své saské zámky zájem. V roce 1728 ukončil stavbu ústředního zámku a v roce 1732 byly všechny stavební práce v areálu zastaveny. Lesní kaskáda zůstala nedokončená a Barokní zahrada zaujímá pouze asi jen třetinu plánované rozlohy. Do roku 1756 přesto slavil syn Augusta Silného v Großsedlitzu ještě 12krát slavnost Řádu polského bílého orlice.

Válečné události mezi lety 1745 až 1813 způsobily Barokní zahradě značné škody. V této době využíval královský rod Großsedlitz pouze sporadicky, proto nebyl areál přestavěn v duchu doby. Rozsáhlé rekonstrukční práce proběhly během doby vlády krále Johanna. Dolní oranžérie byla přestavěna a získala nové moderní horkovzdušné vytápění. Zámek zvaný Friedrichsburg musel být v roce 1871 stržen. Kompletní novostavbu nebylo možné financovat, takže dnes stojí opět jen východní křídlo. Ze střední části a západního křídla existují pouze sklepy. Z Friedrichsburgu se stal Friedrichschlösschen.

Až do roku 1928 byly v obou oranžériích pěstovány rostliny v květináčích, které částečně pocházely ještě od Augusta Silného. Všechny rostliny pomrzly v zimě 1928/29. Během působení různých majitelů probíhaly mezi lety 1918 až 1990 další rekonstrukční práce. Zejména Herrmann Schüttauf zlepšil mezi rokem 1929 a počátkem 50. let péči o rostliny a barokní prvky. Kromě toho nechal osázet záhony pestrými květinami.

Po druhé světové válce proběhly další renovace, přesto však došlo pouze ke zpomalení chátrání. V roce 1992 se Barokní zahrada dostala do vlastnictví Svobodného státu Sasko a byly zahájeny rozsáhlé sanační a rekonstruční práce. Po dokončení Dolní a Horní oranžérie bylo zakoupeno 145 pomerančovníků a zhruba 300 rostlin v květináčích. Tyto nyní v létě opět zdobí zahradu jako za dob Augusta Silného. V Großsedlitzu se tak nachází největší sbírka pomerančovníků v německojazyčné oblasti. Vzácné sochy byly restaurovány nebo nahrazeny kopiemi. Slavnost Řádu bílé polské orlice dnes připomíná zahradní slavnost, která se koná vždy o prvním víkendu v srpnu.