Oranžérie

Evropští panovníci v 17. a 18. století s oblibou sbírali středomořské rostliny – zejména pak pomerančovníky. Tyto sbírky stromů se nazývaly »oranžérie«. Byly symbolem postavení a sloužily k reprezentaci. Tento pojem pak byl přenesen na budovy oranžérií. V dobách Augusta Silného sbírali panovníci kromě pomerančovníků také myrty, vavříny, granátová jablka a fíkovníky

Velký symbolický význam získaly oranžérie díky svému vztahu k řecké báji o Héraklovi. Citrusové plody se považovaly za zlatá jablka, která měl Herkules donést  Eurystheovi ze zahrady Hesperidek. Tímto způsobem sbírky rostlin v době baroka umožňovaly oblíbené srovnávání jejich vlastníka s udatným hrdinou.

Mezi lety 1719 až 1726 byla v Großsedlitzu postavena Horní a Dolní oranžérie. Zde přezimovalo až 1250 pomerančovníků. V zimě 1928/29 zmrzly poslední rostliny, pravděpodobně z důvodu výpadku topení. Rozsáhlé rekonstrukční práce na obou oranžériích umožnily v roce 1997 opět dovézt z Toskánska 100 pomerančovníků.

Od té doby pomerančovníky zdobí od května do září parter Dolní oranžerie. V přesných řadách podle obrubníků cest podtrhávají barokní architekturu zahrady. Od října do dubna přezimuje v Dolní oranžérii při teplotě 5 až 8 stupňů Celsia až 400 rostlin v květináčích. V letních měsících je Horní oranžérie využívaná pro slavnosti.